pátek 20. dubna 2012

Lyssa - El Clásico (2011)

X-krát méně je stále více

Má oblíbená Lyssa ubrala na živelnosti, výbušnosti, hlučnosti a sarkastickém humoru, ubylo tónů i pasáží v jednotlivých skladbách, řevu a dokonce i latinských kořenů. Bicí s basou do sebe ještě víc prorostly, kytara většinou krouží kolem a soustředí se na atmosférickou zvukomalbu, jen občas se přidává s důraznějšími riffy. Oproti předchozí kolekci opulentnějších noise-rockových „hitovek“ (LP Amoral) se kapela dostala k jakémusi hypnotickému minimalismu, kdy je celá skladba často postavená na jediné repetitivní lince o pár tónech, na niž se nabalují pečlivě dávkované erupce zvuku. Tím se Lyssa částečně vrací k svému prvotnímu období valivého zákeřného hluku, místo ubíjející monotónnosti je však dnes mnohem rafinovanější, napínavější a ve výsledku podmanivější. Vynechání všeho nadbytečného funguje tím líp, čím důsledněji je dodrženo (za všechny asi nejsilnější skladba Latex), bohužel některé skladby uvízly v odrhovačkovém schématu sloka-refrén a kýžená magie se nedostavila (Pongstar, Zlatan).

Naštěstí zůstala svérázná mytologie a útržkovité texty srozumitelné asi jen zasvěceným. K ironickým šlehům a celkově rouhačskému naladění překvapivě přibyly nečekaně introvertní až intimní momenty, zejména v subtilní úvodní a závěrečné skladbě, které album geniálně rámují. Kromě nich stojí za zmínku zejména zneklidňující monument K/Aero, který nejspíš míří do vlastních řad a chytře album půlí, následující snůška rychlošípáckých nadávek Matouš 19:8 s matoucí nedokončenou/nekonečnou gradací a v jedovatém hlukovém bahně radostně se rochnící Asaha, asi nejvýraznější připomínka Amoralu. Slibně začatá Masterking mi přijde trochu bezradně předčasně utnutá.

Zvuk byl, zdá se, pečlivě opracován, nicméně hrubší a šťavnatější amoralovský mi byl asi bližší.

I přes některé slabší momenty jsou ty převažující natolik úchvatné, že je pro mě El Clásico albem (loňského) roku. Dokonalost je nudná. Cením si nevykalkulovaného vývoje kapely a odvahy ukázat vedle oceňovaného ironického šklebu ještě druhou zklidněnou a zahloubanější tvář. Kolik jich tohle božstvo ještě schovává pod maskou?

Nejoblíbenější sklady: Zorn, K/Aero, Matouš 19:8, Asaha, Latex




Žádné komentáře:

Okomentovat