Gride - Záškuby chaosu (2011)

Tak tu abecedu hnedle (cha!) porušíme...

Stručně: Nové album Gride je (opět) geniální!!

Obšírněji: Jsem moc rád, že po přímočařejším (přesto skvělém) Horizontu událostí se kapela zase přiklonila ke své komplikovanější stránce, a to tak důkladně, že vedle promyšleného, avšak sevřeného Tance bláznů působí Záškuby chaosu ještě šíleněji a „experimentálněji“, zkrátka název zase jednou nekecá. Zejména kytary často vyvádí nečekané psí kusy, opakovaně se dostávají až do jakýchsi perverzně najazzlých disonantních poloh, experimentuje se se zvukem a strukturou skladeb tak jako snad ještě nikdy v minulosti. Ke grind/fast/hard corovému základu se kromě tradičních thrashových, crustových a punkových momentů přidávají občas i heavíkové a dillingerovské flashbacky či úplné přeludy. Navíc kolem poloviny alba přichází sekvence atmosféričtějších (sic!) skladeb a celá deska končí (pominu-li punkově rozvolněnější cover) monotónním zadupáním do bažin, věci to dříve neslýchané. Zběsilé sypačky pochopitelně nebyly opomenuty, byť bych agresivních ultrarychlých pasáží snesl na albu víc. Stejně jako brutálnější zvuk a místy i hysteričtější řev, ale chápu, že tyto věci jsou zcela v souladu s vývojem kapely a nic nemění na tom, že Záškuby chaosu jsou dílem takřka satansky dokonalým a jednoznačně dalším vrcholem v tvorbě Gride.

Nejoblíbenější skladby: Hvězda, monstra, jasná noc, Ufoni jsou tady, Tohle je definitivní, Zahlcení, Úděl prvočísel, Cestou k jámě

Kate Bush – The Dreaming

Tak to vezmeme podle abecedy :)

Nevím už z jakého přesně důvodu jsem se začal zajímat o hudbu Kate Bush ... každopádně měl jsem velké štěstí, že jsem narazil na album The Dreaming (1983) jako druhé (první, které jsem poslouchal, bylo nepřekvapivě Hounds of Love (1985), a přestože obsahuje příšerně ohranou a podlě mě nijak výjimečnou Running Up That Hill, mě to od dalšího zkoumání neodradilo; ostatně taky stojí aspoň za poslechnutí). The Dreaming je totiž album, které si K.B. produkovala úplně sama a v mnoha ohledech to s produkcí dost přehnala. Jak sama kdysi řekla, je to její "She's gone mad album". Díkybohu, protože jinak by album asi znělo podobně jako Hounds of Love, možná by stálo za poslechnutí, ale určitě bych tady o něm nepsal :)

Co se zvuku týče je to poplatné době svého vzniku (elektronické perkuse, bezpražcová baskytara a další zvuky), ale objevuje se tu i plno neobvyklých nástrojů a Katin hlasový rejstřík zahrnuje vše od pištivého falsetta, přes obyčejný zpěv až po hrdelní metalový growl. Vážně. A ani kompozice skladeb není zrovna popová – schválně, poslechněte si ukázku a pak si ji pusťte ještě jednou ... a počítejte ;)