Tak tu abecedu hnedle (cha!) porušíme...
Stručně: Nové album Gride je (opět) geniální!!
Obšírněji: Jsem moc rád, že po přímočařejším (přesto skvělém) Horizontu událostí se kapela zase přiklonila ke své komplikovanější stránce, a to tak důkladně, že vedle promyšleného, avšak sevřeného Tance bláznů působí Záškuby chaosu ještě šíleněji a „experimentálněji“, zkrátka název zase jednou nekecá. Zejména kytary často vyvádí nečekané psí kusy, opakovaně se dostávají až do jakýchsi perverzně najazzlých disonantních poloh, experimentuje se se zvukem a strukturou skladeb tak jako snad ještě nikdy v minulosti. Ke grind/fast/hard corovému základu se kromě tradičních thrashových, crustových a punkových momentů přidávají občas i heavíkové a dillingerovské flashbacky či úplné přeludy. Navíc kolem poloviny alba přichází sekvence atmosféričtějších (sic!) skladeb a celá deska končí (pominu-li punkově rozvolněnější cover) monotónním zadupáním do bažin, věci to dříve neslýchané. Zběsilé sypačky pochopitelně nebyly opomenuty, byť bych agresivních ultrarychlých pasáží snesl na albu víc. Stejně jako brutálnější zvuk a místy i hysteričtější řev, ale chápu, že tyto věci jsou zcela v souladu s vývojem kapely a nic nemění na tom, že Záškuby chaosu jsou dílem takřka satansky dokonalým a jednoznačně dalším vrcholem v tvorbě Gride.
Nejoblíbenější skladby: Hvězda, monstra, jasná noc, Ufoni jsou tady, Tohle je definitivní, Zahlcení, Úděl prvočísel, Cestou k jámě
